​Ke koučinku mě přivedla osobní potřeba – nechat si pomoci ve chvíli, kdy jsem se sama v sobě ztrácela.

Měla jsem za sebou náročné roky studia v Rakousku, první velké pracovní zkušenosti a výplatu na účtu, ale vnitřně jsem strádala. Chyběla mi tvořivost, smysl, zapálení. Hluboká přátelství.

Vyhledala jsem koučku – a s její pomocí jsem se dostala až k tématu vztahu ke svému tělu, ke stravování a potřebě zajídat vnitřní prázdno. Pomohla mi. Inspirovala mě.

Koučink mi začal dávat obrovský smysl. Na vlastní kůži jsem zažila sílu hlubokých otázek a pravidelného kontaktu s někým, kdo naslouchá – v bezpečném a nehodnotícím prostoru.

Koučink mě nadchl.

V té době jsem už byla na volné noze a věnovala se mentoringu pro studenty němčiny. Brzy jsem nastoupila do školy pro kouče – a dnes se této profesi věnuji naplno. To, co pro mě bylo na začátku cestou z vnitřní krize, se stalo mým posláním.

​

Můj ideální den? Slunečné ráno na terase, ovesná kaše s hořkou čokoládou, setkání se sebou u jógy a barevná změť při abstraktní malbě. Dlouhá procházka a čas s mými milovanými – manželem a synem – a nakonec upřímný smích i hlubší slova s kamarádkou nad skvělou večeří.

​

Usínám s úsměvem, když vím, že jsem během dne nechala promluvit tělo, utišila mysl a pohladila duši. To jsou pro mě ty nejcennější dny.

​

​​​​​​

​​